oslabiti sě, -b̕u, -bí pf. (ipf. oslabovati sě); k oslabiti
1. [o rukou – ve strachu] oslábnout, zeslábnout, ochabnout, poklesnout (slabostí): uslyšal jest král babylonský slovutnost jich [dobyvatelů] a oſlabila sta sě jeho rucě BiblDrážď Jr 50,43 (~Ol, oslaběla sta se ~Lit, oslable jsta ~Praž, oslabile jsta Pror, rozpuštěny jsú BiblPad) dissolutae sunt; oſlabita sě všeliciej rucě a zemdlí sě všeliký duch BiblDrážď Ez 21,7 (~Ol, oslabnú ~Lit, ~Praž, rozpuštěny budú ~Pad) dissolventur; slyšěli sme slovutnost jeho, oſlabyle sta sě rucě naši Pror Jr 6,24 (BiblOl, ~Lit, oslably jsú ~Praž, rozpuštěny jsú ~Pad) dissolutae sunt
2. [o něčem napjatém] uvolnit se, povolit: uvěž [kůži] pevně, ať se zase nespustí a neoſlabi, až se to uřezánie stane LékSalM 561
Srov. oslaběti, oslabnúti